„Hele, plecháči, uměl bys to uvařit, kdyby byly k dispozici suroviny?“ zeptal se Pong.
„Myslím, že ano a nebo by se dal v naprogramovat syntetizér,“ s lehkým úsměvem na tváři odpověděl robot Pongovi.
„To zní dobře, nakonec z nás budou ještě dobří přátelé, naučím tě nejlepší způsob jak perník uvařit. Vysmažíme se a pustíme si porno na virtuální konzoli,“ zasmál se Pong, šnupl lajnu a otočil k Bláznovi.
„Šéfe, dobře sme zapařili, žejo?“
„Jo, kamaráde, však si menší odpočinek zasloužíme, ale chtělo by to slunce, písek, moře, palmy, neklonovaný děvky a rum. Musíme teďka spolupracovat a snad se odsud dostaneme,“ s hořícím jointem v ruce Pongovi do srdce promluvil mocný Kapitán Blázen.
„Plecháči, ujasníme si dvě věci. Tenhle mrtvej Mozeček bude pokud možno vždy poblíž tebe. Předpokládám, že jedna ubikace je jeho, podle toho, co sme viděli. Dáme na dveře zvenčí zámek pro případ, že bychom ho museli dát do ‚karantény‘. Zatím mu příliš nevěřím a nevím, kdy mu může v hlavě jebnout. Nerad bych přišel o mozek. Nebudeme se snažit vzájemně zabít. Jasný?“
„Můj vůdce, rozumím zcela jasně a slibuji, že Mozeček se vás ani nedotkne, tedy pokud nebudete chtít pocítit něco z jeho božského lidského chladu. A ta druhá věc, kterou jste mi chtěl říci?“
„Podívej Kokote, asi jsi pochopil, že má posádka je banda sfetovanejch magorů a smysl našeho života je v obchodu s drogama. Nebudeš vyrábět nic bez mýho vědomí. Já tady kontroluju veškerý zboží včetně toho, který užívá moje posádka. Když už chtějí brát, tak aspoň chci, aby brali jen to nejlepší, co se na trhu dá sehnat. Jestli mě nasereš, uřežu ti osobně hlavu tímhle světelným mečem, kterej sem našel ve skladu,“ důrazně odvykládal Blázen a vytáhl z kapsy kalhot meč.
„Můj vůdce, chápu a bez vašeho rozkazu neuvařím ani gram. Mimochodem pěkná hračka, jedna z oblíbených profesora Masoxe. Víte co je zajímavé?“
„Plecháči, co?“ zeptal se zvědavě Blázen.
„Ten váš methamfetamin nemám v databázi. Efedrin ano, ale neřekl bych, že by v minulosti kohokoliv napadlo se jím chemicky zabývat.“
„Kokote, co tohle?“ vstoupil do řeči Karlos, který prozatím mlčel a sledoval dvojici jeskynních poustevníků. Podával robotovi pytlík s kokainem.

Kokot se po něm natáhl, otevřel dýlerák, strčil do něj prst a olízl. Urgha se neznatelně začervenala. Chvíli mlčel a pak promluvil.
„Také nějaký alkaloid rostlinného původu. Nenalézám v databázi podobný vzorek.“
„Zajímavý,“ nahlas se zamyslel Kapitán Blázen, vstal ze židle, zamířil k doktorovi Řezníkovi, který se mezitím vyškrábal na skříň a pozoroval všechny dole, šáhl mu do kapsy, vytáhl ampuli a podal Kokotovi.
„Ochutnej tohle, doktorova náhradní ampule s LSD. Myslím, že něco takovýho vesmír ještě nepoznal.“
Kokot opatrně vzal ampuli, otevřel, přivoněl a podíval se po osazenstvu.
Jeho dlouhý jazyk se vysunul a Urgha zčervenala ještě o něco víc. Kokot odkápl malou kapičku kapátkem v uzávěru na jazyk, zavřel lahvičku, zasunul jazyk, obrátil oči v sloup a prudce dopadl na židli.
Deset sekund se nic nedělo, dvacet sekund se nic nedělo, třicet sekund se nic nedělo, čtyřicátou sekundu se oči robotovy vrátily zpět do normální pozice.
„Áááárgh,“ vypadlo z něj.
„Si v pořádku, plecháči?“ s obavou v hlasu ze zeptal Blázen.
„Áárgh. Vůdce, ty vole, vůdce to byla jízda. Viděl jsem před vočima celej svůj život. Něco takovýho sem v životě nezažil. Takovej brutální účinek na můj elektronickej mozek. Zhola nemožné!“
„To je síla, co plecháči?“ zasmál se Blázen. „Psychedelikum, využívá se běžně k relaxaci a získání nových náhledů na svět, ale náš doktor je extrémista. Má voperovaný zásobník, který mu udržuje permanentní hladinku v krvi.“
„Můj vůdce,“ srovnával se pomalu Kokot s realitou a hlas mu přestával přeskakovat, „váš doktor musí cestovat prostorem a časem.“
„Ha ha ha. Jedině prostorem a časem, kterej si vybudoval ve svý hlavě,“ zasmál se Blázen.
„Můj vůdce, když jsem uklízel na univerzitě, setkal jsem se mnoha látkami, které ovlivňovaly vědomí studentů. Znáte to, život mladých, párty, mejdany a prášky k oblbování studentek. Mám celkem bohatou databázi různých omamných oblbováků, ale něco takového vůbec. Proč hovořím o tom cestování prostorem a časem. Za svoji pracovní kariéru uklizeče jsem potkal pouze tři zástupce rasy Musků, kteří byli obdařeni genetickou modifikací, která jim umožňovala pod vlivem houby, která roste v žaludcích písečných červů žijících v poušti na jejich planetě, ohýbat prostor a čas, díky čemuž mohli cestovat mezi samotnými galaxiemi. Jedineční obchodníci, velice rozptýlení po vesmíru. Dali mi ochutnat jejich houbové medicíny, protože se domnívali, že by můj mozek neměl reagovat na přírodní halucinogen a přesto reagoval desetisekundovým výpadkem. Viděli jste sami, co se mnou udělala vaše látka.
Můj vůdce, moje citlivé chemické jazykové senzory provedly rozbor, látka je vzdáleně podobná extraktu z hub a myslím, že jste boháč. Muskové ji budou chtít a zaplatí vám cokoliv si řeknete.“
„Plecháči, já sem si to myslel,“ zasmál se Blázen.
„Jdeme spát zmrdi, zvládli sme pěknejch pár stránek a od zejtra nás čeká spousta práce,“ dodal, típl joint a odešel do ubikace.