Vesmírní dýleři - 3. Historie

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Kokote a jak jsem vůbec odemkl dveře z mola, proč mám ten vypálený symbol na ruce?“ zeptal se Kapitán Blázen.
„Můj vůdce. To byl bezpečnostní zámek. Až by přiletěla nákladní loď pro zbytek materiálu na základně, pověřená osoba by takto převzala veškerá práva k systémům základny. Jelikož jste byl první vy a navíc jste nějakým záhadným způsobem geneticky kompatibilní, přešla práva na vás. Jste nyní velitelem této vědecké stanice,“ vysvětlil Bláznovi Kokot.
„Ha ha ha!“ zasmál se Blázen a Pong se přidal.
„Proč nemůžeš opustit stanici?“ zeptal se znova Jack.
„Velmi jednoduché. Když velitel zapečetil vchody a před svojí cestou spustil bezpečnostní systém základny, propojil také můj mozek s centrálním počítačem a tím mi znemožnil odchod. Sám sobě si neodemknu, sám sebe nepřenesu na Titan. Toto omezení padlo v okamžiku, kdy můj vůdce Blázen převzal práva.“
„Dost bláznivý,“ zasmál se Karlos.
Frank zvedl hlavu.
„Jajá vavás poposlouchám, Kakapitáne,“ vzal další papír se sudoku a pokračoval v luštění. Hromádka vyluštěných stránek mu rostla jako z vody.

„Fajn, vraťme se zpět ke Kokotovi. Už víme, jak jsi zde zůstal, ale ještě je co vysvětlovat. Pochopil jsem, že tě Kokote nikdo nepřijel vyzvednout a furt nechápu, kde se tady vzala ta zombie,“ ztišil Blázen posádku a jeho prsty motaly další marihuanovou cigaretu. Robot Kokot se dal zase do řeči.

„Asi po deseti letech mi začalo docházet, že se pro mne nikdo nevrátí. Jestli na mě zapomněli a nebo se stalo něco zlého, netuším a nevím. Mám díky vám možnost se to dozvědět, pokud tedy bude příležitost. Těch deset let jsem věnoval přerovnávání materiálu a pátráním po náhradních dílech do vysílačky. Ta mě dost nasrala. Po deseti letech jsem prohrabování skladu vzdal. Dalších pár let jsem strávil v depresi, dohrál veškeré hry, několik dalších naprogramoval, ale zkuste mít zábavu z hraní něčeho, co jste si sami vymysleli, nakódovali a znáte tudíž do poslední instrukce. Někdy v tom čase jsem si vzpomněl na své lékařské experimenty během pobytu u řeky Nil. Věděl jsem, že v laboratoři v mrazícím boxu je mrtvé tělo muže, kterého našli polomrtvého v moři. Protože polomrtvý jim byl k ničemu, profesor Masox ho dorazil a připravil k preparaci do univerzitní sbírky živočichů. Díky příkazu k vyklizení a opuštění základny neměl možnost tělo odvézt, takže zůstal v mrazicím boxu s tím, že bude transportován se spotřebním materiálem. Trvalo mi to pár měsíců, ale podařilo se mi jej vrátit skoro mezi živé.“

Kokot se odmlčel, vytáhl kapesník, utřel slzu z oka a vysmrkal trošku černého oleje. Bylo na něm vidět, že je dojatý a hodně pro něj ty chvíle tenkrát znamenaly.

„Kde je vůbec Mozeček?“ poznamenal Blázen.
„Netuším, asi někde relaxuje. Půjdu se po něm podívat,“ odpověděl Kokot.

„Kakapitáne, vovon sese zzbláznil, nene?“ zamektal Frank od svého sudoku.
„Šéfe, taky mám ten pocit,“ přitakával Pong.
Kapitán Blázen balil na stole další ze svých marihuanových cigaret a bylo na něm vidět, že přemýšlí.
„Já nevím, posádko. Byl zde příliš dlouho sám a ta zombie, Mozeček, jak jí říká, nevím, ale ten vztah je velmi nezdravý,“ zcela vážně završil svých pár sekund uvažování.
„Šéfe, tu mrtvou svini, která nám tady pobíhá, by sme měli co nejrychleji zabít. Může bejt nebezpečná a nerad bych přišel o mozek,“ rozhořčeně vyjel Pong.
„Ty už stejně žádnej mozek nemáš,“ zachechtal se Karlos.
„Chceš pěstí do držky?“ vyskočil Pong na stůl svým oblíbeným kung-fu stylem a jeho ruka se zastavila centimetr od Karlosova nosu. Ten nehnul ani brvou, koukal na pěst a pak se rozesmál.
„Jdu pro nějakej chlast, už sme na suchu,“ ukončil napětí Jack, zvedl se a zamířil do kuchyně prozkoumat obsah lahví.

„Kapitáne, všiml sis, že tě pořád oslovuje 'Můj vůdce'?“ zeptal se Karlos.
„Jo, slyšel sem. Chci se ho taky zeptat, co to má jako znamenat. Ne, že bych nebyl polichocen, ale Hitler fakt nejsem,“ odpověděl Blázen.
Mezitím se vrátil Kokot s Mozečkem.
„Mozečku, víš co jsem tě poslední tři tisíce let učil. Ovládni svoji touhu po mozcích, toto jsou naši přátelé a přátelům se mozky nejedí,“ láskyplně ve dveřích řekl Kokot Mozečkovi.
„A teď si běž s každým potřást rukou.“
„Možký,“ řekl Mozeček a vydal se houpavou zombie chůzí k Urghze. Přišel k ní, řekl „Možký“ a nastavil ruku. Urgha opatrně přijala podanou ruku a opatrně stiskla. Ucítila jemnou gázu a pod nimi drobné kůstky bývalé lidské dlaně. Zombie se vydala k Frankovi, ten mlčky reagoval stisknutím ruky na pozdrav a znovu se sklonil ke hře. Karlos a Blázen byli dalšími na řadě, kteří si museli odbýt pozdravy se záhrobím. Doktor Řezník se krčil v koutě v nějakém psychedelickém snu, cosi vykřikoval o barevných ropuchách a nějaký mrtvý Mozeček, který mu podával ruku, ho naprosto nezajímal. Zombie zamířila k Pongovi. Na jeho obličeji se zračilo jasné nepřátelství ke všemu mrtvému v pohybu, ale s cynickým úsměvem přijal nabízenou ruku a pořádně ji zmáčkl. Kosti zapraskaly, prolezly skrz gázu a Pongovi zůstalo v ruce několik prstů.
„Asi si je Kokote blbě přišil,“ zasmál se svým vyjetým hlasem.
Robot se po něm nehezky podíval a šel k zombie, která si prohlížela svoji zmrzačenou ruku.
„To bude dobrý, já ti je zase přišiji,“ uklidňoval Mozečka a hladil ho po hlavě.

„Volové, ten syntetizér v kuchyni umí vyrábět chlast!“ vpadnul do místnosti rozjívený Jack a držel nad hlavou v každý ruce dvě láhve.
„A všechno sou to archívní ročníky, nic mladšího než tři a půl tisíce let. Paráda! A hele zombie se na nás přišla podívat!“ hlasitě a se smíchem křičel Jack.
„To je Mozeček,“ řekl Kokot, „Mozečku, podej mu druhou ruku.“
Zombie přišla k Jackovi, ten položil láhve na zem a s jednou pořádně zamíchal.
„Volové, mimozemský šampáňo!“ zařval, vytáhl špunt z láhve a všechny zkropil proudem tekutiny.
V nastalém mírném chaosu, kdy jídelnou lítaly věty typu „to si se posral, kreténe“, „Hovado jedno blbý!“, „Tyty dedebile, tyty poposranej kokokote, hohovne vyvylízanej. Vvšešechno mamám momokrý!“, Kokot přiskočil k Mozečkovi a přitom kopl do kýble s vyzvraceným oleje, který se rozlil po podlaze.
„Nesmí navlhnout, rozpadá se mu pak kůže a napadá plíseň. Panebože, Mozečku, honem se jdeme převléknout a vysušit.“
Vzal Mozečka do náruče a rychle s ním odešel.

„To jsme asi trochu podělali, ne?“ pronesla Urgha do nastalého ticha.
„Jedinej, kdo se tady podělal byl ten robotickej kokot,“ řekl Pong a ukázal na olejovou skvrnu pod stolem.
„Čím to uklidíme?“ zeptala se zase Urgha.
„Já bych se na tu louži vysral, stejně ten olej recykluje, tak ať si ho třeba vylíže,“ odsekl Karlos a šáhnul po jedné z láhví, které přinesl Jack.
„Serem na to, chlastáme!“ zařval Jack, otevřel láhev, přihnul si a podal Pongovi, jenž se hluboce napil a podal flašku dál.
„Dobrej chlast. Šéfe, budeme se muset v noci hlídat, aby nám ta svině nesežrala mozky.“
„Kutlochy se dají zamknout zevnitř, neplaš Pongu,“ uklidňoval ho Blázen.
„Kapitáne, až se vyspíme z kocoviny, budeme muset začít něco dělat. Zkusíme dostat do vody ten křáp, kterej je ve skladišti a obhlídneme naši konzervu. Obraz ze sondy byl sice dobrej, ale detaily moc vidět nebyly,“ povídal Karlos Bláznovi.
„Karlosi, to je rozumný. Půjde s tebou Jack a aspoň se seznámíte s novou technologií,“ konstatoval Blázen.
„Co budeme dělat my?“ zeptala se Urgha.
„Pořádně to tady prohlídneme. Řekl bych, že se tu pár dní zdržíme,“ řekl Blázen a potáhl z jointa.

1 2 3 4 5 6 7 8