Nacházel se zrovna v hale u kuchyně a ubikací, když vrazil do Ponga a Kokota.
„Co to kurva doprdele je!?“ vykřikl Pong a vytáhl meč. Mozeček zachrčel a Mazlíček se mu schoval za zády.
„Zadrž Pongu,“ řekl Kokot a rukou stlačil Pongův napřažený meč.
„Ahoj Mozečeku,“ pokračoval a napřáhl ruce. Mozeček se rychle uklidnil, natáhl ruce a padl si se svým studeným přítelem do náruče.
„Už jsem zde můj starý mrtvý příteli, už se nemusíš ničeho bát,“ chlácholil Kokot Mozečka.
„Ááá copak to je za roztomilé za roztomilé zvířátko?“ zeptal se dál.
„Možký, možký,“ zachrček Mozeček.
„Rozumím,“ řekl Kokot, vymanil se z Mozečkova sevření a sehnul k malé příšerce.
„Ale ty si mi roztomilej malej… co jsi vlastně zač?“ přemýšlel nahlas a natáhl ruce ke zvířátku.

Mazlíček ucukl a díval se nedůvěřivě po Kokotovi. Po chvíli se osmělil a začal očichávat natažené ruce. Když zjistil, že nesmrdí hovnem začal se pomalu přibližovat.
„Plecháči…,“ pokusil se něco říci Pong, ale Kokot mu opět naznačil, že má držet hubu.

Mazlíček se vyškrábal po Kokotově těle až k hlavě, jemně se ovinul ocasem kolem krku a začal olizovat tvář.
„Neuvěřitelná práce. Můj mrtvý příteli, netušil jsem, že jsi až tak chytrý. Něco si za ty roky pochytil,“ pochválil Mozečka Kokot.
„Pongu, řekl bych, že se díváme na tvora z laboratoře. Netušil jsem, že je schopen toho zabijáckého tvora ze skleněných válců přemoci, zabít a jednoho vrátit k životu. Podle chování bych řekl, že nahradil původní mozek mozkem záchodového brouka a jazyk je jen taková legrácka.“
„Mozečku, původní mozek je kde?“ otočil se Kokot.
„Možký, možký.“
„Rozumím, sežral si je a byly dobrý. Fajn, zabil si sice poslední exempláře ve známém vesmíru, ale to už se vrátit nepodaří. Aspoň už nikoho neohrozí. Ale Mozečku, to ti povídám, postaráš se o něj sám. Já už se ti nemůžu věnovat jako dřív.“
„Možký, možký.“
„Jsem rád, že rozumíš. Čím ho vůbec krmíš?“
„Možký, možký.“
„Hovnem povídáš? Záchodový brouk se nezapře.“
„Možký, možký, možký.“
„Povídáš, že ve skladu je zásoba starých sraček? On je dokázal vyčuchat?“
„Možký, možký.“
„Jestli máš nos na sračky, mohl by ses nám drobečku občas hodit,“ zasmál se Kokot, pohnul slizkým knírkem a pohladil Mazlíčka po hlavě.
„Co to tady máte?“ ozval se Bláznův hlas a místností zavoněla marihuana.
„Můj vůdce, náš nový domácí mazlíček.“
„Nepovídej, kde by se tady vzal. Vždyť tu nejsou ani potkani, všechno ten tvůj přítel vyhubil a sežral.“
„Můj vůdce, podívejte se sám. Zde je důkaz, že i mrtvý může mít city,“ řekl Kokot a poodstoupil.
„To mě poser hlavu i s krkem. Mládě vetřelce!“ vykřikl Blázen.
„Můj vůdce, klid, už je úplně neškodné, Mazlíček pozabíjel všechny exempláře v laboratoři a tohoto si oživil,“ uklidňoval ho Kokot.
„Jak kurva oživil a proč má takovej divnej jazyk?“
„Můj vůdce, dýchejte klidně, postupně vám vše vysvětlím, ale teď prosím pochopte, že vám toto stvoření neublíží.“
„Kokote, ty jeden kokote, dobrá dobrá, budu klidnej, ale máš za to, nebo co to je, zodpovědnost,“ s předstíraným klidem v hlase odpověděl Blázen.
„Šéfe, já bych to zabil,“ vložil se Pong.
„Pongu, už je to mrtvý,“ řekl Blázen.
„Tak to aspoň rozsekám na malý zkurvený kousíčky,“ zkoušel dál Pong svoje šance.
„Ne, Kokot si sám přidělal práci,“ zakončil debatu Blázen a díval se na tvorečka, který ho pomalu obcházel a vypadal, že něco hledá.
Najednou se postavil na zadní a olízl Bláznovi kalhoty na prdeli.
„No co, málem sem se posral, když sem to uviděl,“ odpověděl zpruzeně Blázen. Otočil se a než odešel do prdele, promluvil.
„Jo Pongu, řekni Karlosovi, ať koupí ten posranej hajzlík se zastávkou, kde ústí naše černá díra a vyžene všechny bezdomovce, který tam dělaj zasranej bordel.“
Kokot zůstal sám s Mozečkem a Mazlíčkem.