Vesmírní dýleři - 9. Domácí mazlíček

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Koktavý radista se vrátil do reality, přestal vzpomínat a znovu se soustředil na radiostanici základny. Byl ve svém živlu a tahle technologie byla pro něj nová. Jack se tou dobou procházel po laboratoři.

„Kurva, co se to tady dělo? Kde sou počítače?“ nadával jako křeček a zíral na těla bez mozků. Našel terminál a začal prohledávat databáze. Procházel data, položku za položkou a uběhl nějaký čas.
„Svatý hovno, co to kurva je?!“ vykřikl, když narazil na složku s fotografiemi. Zíral na fotografie a rosilo se mu čelo z doprovodného textu. Zabijácká svině bažící po krvi obětí. Vyplašeně zíral do monitoru a na mrtvé skelety. Najednou si uvědomil, že v tomto případě je všechno jinak. Zabijácká svině narazila na oběť bez krve, navíc ještě ke všemu mrtvou, hladovou, bažící po mozcích živých tvorů. To nemohlo pro žádného živého tvora dopadnou dobře. Vzhlédl k laboratornímu stolu a pozoroval díry vypálené kyselinou. Ani to zombie nezastavilo. Došlo mu, že není lepšího ochránce základny než Mozečka.

Jediné čemu Jack nerozuměl byl dlouhý jazyk, který podle dokumentace živočich neměl. Brzo si však všiml mrtvých záchodových brouků povalujících se po místnosti. Došlo mu, že milý Mozeček použil při zombifikaci mozek brouka. Jo, zombifikace, správné slovo, které se Jackovi prohnalo hlavou. Ten mrtvej debil není debil a zvládl během pár dnů vytvořit další zombie. Neuvěřitelný, živý mrtvý umí udělat z mrtvých živé.
Našel v databázi informace o chování záchodového brouka. Rozesmál se a pochopil, proč Frank mektal cosi o mazlíčkovi. Záchodový brouk je naprosto neškodný, jenom jde po všem, co smrdí hovnem.
„Frankovi smrděla prdel, proto si k ní čichal,“ smál se Frank, až se za břicho popadal.
Po chvíli ustal a rozhodl se najít Mozečka s jeho novým přítelem.

Dva mrtví běhali po skladišti. Mazlíček byl vypuštěn z vodítka a čmuchal mezi bednami. Pátral po jakémkoliv zápachu, který by mu připomněl sračky. Mozeček ho sledoval a ve své pomalé palici si uvědomoval, že výchova nebude nic snadného. To není jako zabíjení, smrt je pro něj hra, ale vychovat malého tvorečka k obrazu svému, to zabere času. Vzpomněl si, jak dlouho trvalo jemu, než přijal Kokotovy příkazy. Hodně se zpočátku bránil a ignoroval, co mu říká, ale časem si uvědomil, že Kokot to s ním myslí dobře. Proč jinak by ho přiváděl zpět k životu?

Mazlíček zachytil stopu, radostně zakníkal, vyplázl jazyk a běžel za zdrojem pachu. Mozeček se rozeběhl za ním. Mazlíček mu na chvíli zmizel z očí, ale po několika obězích mezi regály ho našel, kterak stojí před velkou bednou a škrábe na obal. Došel k němu a prohlížel si Mazlíčkův nález. Najednou ho osvětlilo světlo baterky.
„Co tady máš mrtvej?“ ozval se Jack.
Mozeček ukázal rukou směrem k bedně.
„Možký, možký.“
„Tos mi toho řek,“ odpověděl Jack a podíval se po nápisech. Sjížděl je očima, až našel přepravní štítek. Kurevsky stará zásilka hoven z nějaký jemu neznámý planety. Konzervovaná hovna nějakých živočichů určená k výzkumu a pravděpodobně přepravní nádoba po těch letech teče.
Otevřel bednu a všiml si, že výpustní otvor netěsní. Kolem se vytvořila louže starých smradlavých sraček. Mazlíček se okamžitě vrhl na louži a jazykem lízal vyteklé výkaly. Spokojeně předl.

Jack to chvíli pozoroval a netušil co s tím. Dostal jenom jeden nápad.
„Aspoň má co žrát. Najdi svýmu příteli nějakou misku a přelej ty sračky do něčeho bez děr. Chápeš?“ zeptal se Mozečka.
„Možký, možký.“
„Snad si mě pochopil,“ zakroutil hlavou Jack, sklonil baterku a odešel.

Osaměli. Mazlíček vylízal poslední zbyteček výkalového průsaku, zíral s vyplazeným jazykem na Mozečka a tvářil se spokojeně. Oba byli syti a chtěli si hrát. Mozeček dostal nápad. Sebral ležící tyč, omotal ji kusem gázy z nohy, odpustil z nádrže na improvizovanou hovnovou louč trošku chutných uležených výkalů, zamával tím Mazlíčkovi před nosem a rozeběhl se do tmy.
Chřípí tvorečkovo zachytilo libou vůni výkalu a scvrklý mozek záchodového brouka instinktivně zareagoval. Mazlíček vydal radostný zvuk a rozeběhl se po stopě.

„Jjacku, oohlásila sese Uurrgha,“ ozval se ve sluchátku Frank.
„Ok, řekni jí, že jdu do transportní místnosti,“ odpověděl, dopil skleničku, podíval se oknem do doku a opustil pozorovatelnu. Sjel výtahem k transportéru a přijal netrpělivě očekávající Urghu.
„Už sem tady, kde se tak dlouho byli?“
„Jacku, expedice se nám protáhla a máme za sebou fakt dlouhej mejdan, takže se nevyptávej jak idiot, všechno se dozvíš. Jenom mi řekni, jestli je u vás všechno v pořádku.“
„Všechno v pořádku. Frank se furt hrabe ve vysílačce a ten debil Mozeček má nového domácího Mazlíčka. Žere hovna a není to brouk.“
„Cože má?“
„Domácího mazlíčka. Ten vůl Kokot se bude divit jako debil,“ vysvětlil Frank politickým slangem.
„Dobře, dořešíme toho mazlíčka po návratu. Ještě se na Titanu zdržíme, Blázen letí s panem Jednookým otestovat náš nový mezigalaktický pohon.“
„Cože de Blázen otestovat? S kýmže letí? Jakej pan Jednooký?“ vychrlil ze sebe celou řadu nechápavých otázek Jack.
„Jacku, klid. Vrátíme se za pár dní. Konec vysílání,“ ukončila spojení Urgha.

Jack nechápal o jakým mejdanu hovořila a podvědomě cítil, že by se měl Blázen vrátit a vydat další rozkazy. Byl rozchlastaný a potřeboval zbrzdit. Vytáhl z vnitřní kapsy placatku s alkoholem a napil se.
„Franku, Urgha říkala, že ještě bude pár dnů trvat, než se vrátí,“ vzkázal komunikátorem Frankovi.
„Dodobře, ppráce mamám dodost,“ odpověděl Frank.
Jack se musel rozhodnout. Buď bude pokračovat v pití a nebo si najde práci. Uvědomil si, že inventarizoval skladiště a musel přiznat, že se nechal událostmi posledních dnů pěkně rozhodit. Vypil zbytek placatky, z jednoho šuplíku vytáhl velkou láhev a přelil část obsahu do přenosky. Skrytý zásoby měl po celý základně, protože nemohl dopustit, aby náhodou zůstal bez chlastu.

Mozeček mezitím zjistil, že jeho Mazlíček je velmi učenlivý a pro voňavou odměnu udělá cokoliv. Naučil ho pár příkazů. K noze, lehni, sedni, dej pac, mrtvolka – ten byl jeho oblíbený, panáček, hledej a trhej.
'Trhej' znamenalo, že se Mazlíček vrhl na označenou oběť a začal ji olizovat. Obvykle anální otvor. 'Hledej' bylo jasné, protože bylo příkazem k hledání pochoutek. Výcvik spočíval v jednoduchém rozmístění misek s hovny a vypuštění Mazlíčka. Náhodou zjistil, když umístil misky do horních polic, že milý Mazlíček je mrštný a schopný vylézt skoro kamkoliv pro kus žvance. Pokud někde smrdělo hovno, Mazlíček ho dokázal najít.
Ozval se hlad. Mozeček zachrčel 'k noze', Mazlíček přiběhl a posadil se u vyschlé nohy. Vyplázl jazyk a čekal na odměnu. Dostal sušenku namočenou ve sračkách, ani nežvýkal, jen ji nechal sklouznout rovnou do žaludku. Mozeček vyrazil vstříc svému jídlu a němá tvář hopsala v závěsu.

1 2 3 4 5 6 7