Když si konečně uvědomil realitu a svoji pozici, přiznal si, že chlastá o něco míň a upil z láhve. Postavil se, zastavil motání hlavy a rozhodl si najít nějakou práci. Minimálně by měl varovat Franka, že se tu motá mrtvej debil s nějakým mrtvým zvířátkem. Blázen se ještě neozval, tak by možná mohl zkusit zjistit, co to kurva ten debil v laboratoři oživil. Přivolal výtah a vydal se do velínu, kde během poslední obchůzky viděl Franka hrabat se ve vysílačce.

„Franku, jak ti to de a co vlastně děláš?“ vstoupil Jack do velínu.
„Jajacku, vyvyměměňuju něnějaký sosoučástky,“ vykoktal Frank.
„Proč?“
„Cicitlivější připříjem. Sspojíme sese ss Tititanem, vovole. Jajá sesem raradiogegénius, kukundo. Pproč měmě vlvlastně ootravuješ?“ rozčileně vymektal Frank.
„Přišel sem ti debile říct, že se to potuluje ten mrtvej kretén s nějakým mrtvým šmejdem na vodítku. Tak abys si dával pozor. Nevím co to je za potvoru, ale vylezl s tím z laboratoře.“
„Neneřiříkej mimi dedebile, dedebile. Momozeček uuž tutu bybyl aa seseznámil mmě sese ssvým ppřítetelem Mamazlíčkem. Zzvláštní popotvůrka ss ddlouhým jajazykem aa hhrozně ppřítulná. Chchtěla mimi lilízat pprdel.“
Frank se začal velmi zvláštně smát a zalezl zpátky k práci.
„Didi dodo hahajzlu aa nenevovotravuj mmě,“ ozvalo se zpod stolu.

Jack něco zamumlal, otočil se a vyšel do chodby. Musel do laboratoře k počítači a projít databáze, jestli nenajde nějaký informace. Zabouchl za sebou dveře a přivolal výtah.
Frank měl konečně klid a mohl se ponořit do své práce a vzpomínek. Už jako malý obtloustlý chlapeček koktal a příliš se nemyl. Nechodil skoro vůbec ven a raději zůstával se svým starým a smradlavým dědečkem v jeho domácí laboratoři. Dědeček byl vynálezce a jeho otec taky. Ale dědeček byl lepší. Hlady nikdy rodina netrpěla, služebnictvo se o vše postaralo. Genialita jejich rodu však přinášela různá postižení. Dědeček se nemyl, otec se nemyl a smrděl a malý Frank se také příliš nemyl a navíc koktal. Nikdy nechodil do školy. Děti ho odstrkovaly, šikanovaly a žádné s ním nechtělo sedět v lavici, proto ho učitelé usazovali do poslední oslovské lavice. Rodiče se tedy rozhodli platit domácí učitele, kteří za peníze dokázali ocenit genialitu mladého Franka, odmyslet si jeho tělesný zápach a dovedli ho až k branám vysokého školství.
Na vysoké škole se poprvé cítil normálně. Zjistil, že není jediným podivínem mezi inteligentními lidmi a jednoho dne se objevila tajná služba. Oslovila ho náborová služba s nabídkou celkem zajímavé práce.

Příliš dlouho se nerozhodoval, protože měl v krvi něco, co jeho předci nikoliv. Dobrodružství. Přijal nabídku, prošel náborovým testem, školením, výcvikem a byl zařazen do oddělení výzkumu a vývoje odposlechových zařízení. Byla to perfektní průprava, protože se naučil vše o odposlechu a dešifrování komunikace. Byl nejlepší ze všech. Jednoho dne se vše posralo. Byl mladý a nerozvážný, proto prováděl hlouposti. Začal provozovat na serverech svého zaměstnavatele elektronický obchod s drogami. Stal se třetím největším obchodníkem, než se podařilo agentům tajné služby zjistit, kdo za e-shopem stojí. Jeho jediný štěstí bylo, že nevědomky pracoval na svém vlastním případu, protože dostal za úkol dešifrovat nějaká data. Zvědavost ho zachránila před doživotním vězením a přinutila trávit život na útěku. Podíval se totiž do datových souborů a zjistil, že jsou to data z jeho vlastního serveru. Došlu mu, že se agentům podařilo nabourat do jeho geniálního systému a nebude jim trvat dlouho, než pochopí, že si hřáli na prsou hada. Odeslal zprávu do centrály dvě hodiny po skončení směny, aby měl čas do rána dostat se za hranice a odletět pryč.

Přijel do Svobodné Tasmánie, když tajná služba rozrazila dveře jeho bytu. Nenašli nic, veškeré důkazy byly pryč. Věděli, že je to on, ale nevěděli, kde je a jak mu prokázat čin.
„Kurva drát,“ řekl tenkrát důstojník stojící v Frankově pokoji.

Frank požádal o práci v Tasmánských laboratořích. Přijímacím procesem prošel hladce a detektor lži dokázal podvést. Zaměstnali ho a začal pracovat na výzkumu hnojiv. Brzo zjistil, že spousta jeho kolegů a klonů zneužívá perník. Mozek dýlera se rozjel na plný koule a za rok zásoboval široké okolí nejkvalitnějším pervitinem severokorejské produkce. Kontakty měl stále a přes síť obchodoval s někým, kdo si říkal Kapitán Blázen. Zaplatil na anonymní adresu půlku objednávky, po převzetí na určeném místě zaplatil druhou půlku. Zvláštní vždycky bylo, že u zboží nikdo nikdy nebyl. Byznys s důvěrou, kterou se nevyplatilo pokazit. Vzrostlo mu opět sebevědomí a zapomněl na jednu podstatnou věc. Na svůj nevábný tělesný pach, díky němuž se tasmánská protidrogová policie pomalu dostávala Frankovi na kobylku. Všichni zatčení velkopřekupníci shodně potvrdili, že neví, jak jejich dodavatel vypadá, ale bezpečně ví, že jeho zápach je nesnesitelně k zblití. Frank časem skončil v síti podezřelých a jednoho dne, když si uvědomil, že je odposloucháván a sledován, domluvil přes síť s Kapitánem Bláznem odvoz z Tasmánie. Pravda, lehce tenkrát zariskoval, když vybalil defakto neznámému člověku, byznys nebyznys, svůj problém.

K jeho překvapení Kapitán Blázen odpověděl a rovnou odeslal souřadnice, kde na něj bude za pár hodin čekat člun. Sbalil přístupové karty ke svým účtům, smazal veškerá data, pustil plyn v kuchyňských spotřebičích a zapnul bezpečností systém.
Krátce po jeho zmizení přijela zásahová jednotka a vstoupila na pozemek. Patnáct sekund po otevření dveří bytu se ozval výbuch a vyšlehl plamen hořícího plynu.

Frank mířil k pobřeží. Na obzoru se zastavil a otočil. Uviděl zář, která byla v místech jeho domu. Věděl, že už není cesty zpět, přidal plyn a vydal vstříc osudu doufaje, že Kapitán Blázen splní svůj slib. Dojel na určenou pláž, schoval moped do křoví a začal pátrat po člunu. Opravdu našel, na konci pláže mezi velkými kameny a spadanými větvemi ukrytý, nafukovací člun s motorem a malou krabičkou. Otevřel ji, našel přednastavenou navigaci a klíček k zapalování. Neváhal, vytlačil člun na vodu, nahodil motor a zamířil směrem, který udávala navigace. Plavba ubíhala v poklidu, dokud se mu na displeji navigace neobjevili tři rychle se přibližující body. Přidal rychlost a přestal se kochat. Zbývalo mu jen pár kilometrů.

Na určených souřadnicích setkání si všiml, že se před ním rozsvítilo červené světlo. Zamířil k němu a po chvíli zastavil u vynořené ponorky, na jejíž palubě stály tři postavy. Jakmile přirazil, rozsvítila se světla a spustila střelba z palubního kanónu a ručních zbraní. Vylétly tři rakety a v dálce vybuchly tři lodě.
„Právě včas. Vítej na palubě, Franku. Já sem Blázen,“ řekla prostřední postava, která kouřila joint.
„Pong a Jack,“ představil Blázen zbylé dvě postavy. Pong držel bazooku a smál se.
„Jajá sesem Ffrarank, Ffrank,“ představil se Frank.
„Kurva, ty smrdíš,“ řekl Jack.
„Jak jsem slíbil, budeš u vysílačky a sonaru. Víc pro tebe udělat nemůžu. Teď všichni nalodit, ponoříme se. Přijedou další zmrdi,“ dohulil Blázen joint a odhodil zbytek do moře. Ponořili se a Frank byl rád, že konečně našel místo, kde může být svůj. Práce spojená s jeho největší láskou, obchodem drogami.