Vesmírní dýleři - 9. Domácí mazlíček

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Naklonil se nad něj a prohlížel výsledek své práce. Tvoreček roztáhl jazyk a olízl Mozečkovi obličej. Pohladil zvířátko po hlavě, které sebou škublo a zakouslo se mu do ruky. Ucukl a zuby natrhly kůži a šlachy na lokti. Musel tedy udělati poslední věc. Vzal do ruky kleště a vytrhal tvorečkovi všechny zuby. Nyní již byl spokojený se svým dílem a opatrně uvolnil stahovací popruhy. Držel nad zvířátkem ruku a naznačoval, že je všechno v pohodě a klidu. Oživlý mrtvý mazlíček se mu díval do obličeje a Mozeček přemýšlel, co se asi může honit v jeho malé hlavě. Prolétla mu mrtvým vědomím myšlenka, jestli vůbec byl dobrý nápad použít mozek záchodového brouka. Posadil se na židli a čekal.

Mozečkův nový domácí mazlíček se přetočil a postavil na silnější zadní nohy. Rozhlédl se po místnosti, vyplázl dlouhý jazyk a vydal chrčivý zvuk. Spatřil svého stvořitele a mozkem se zbytky instinktů brouka pocítil potřebu najít nejbližší hovna a pozřít je. Instinkty koprofága se nedaly potlačit. Zvedl hlavu jak nejvýše mohl a chřípím natáhl vzduch. Převaloval jej v čichové trubici na vyschlých receptorech a pátral po vůni výkalů. Neomylně ucítil laboratorní toaletu a vydal se po pachové stopě. Mozeček ho se zvláštním zaujetím pozoroval a pocítil uspokojení, velké uspokojení. Byl na sebe hrdý. Mazlíček došel k dveřím záchoda, otočil hlavu k Mozečkovi a udělal na něj psí oči. Mozeček zjihl a pochopil, že má jít otevřít. Zvedl se, došel k záchodu a otevřel dveře.

Tvoreček dohopkal k sedáku, zvedl jedním pařátem poklop a nahlédl do sracího otvoru. Laboratorní záchod nebyl stovky let používán, záchodový brouk zemřel hlady a z postranního otvoru viselo jeho mrtvé seschlé tělo s vyplazeným jazykem. Mazlíčkův suchý mozek pocítil krátce lítost, ale pak jej instinkty donutily pokračovat v misi. Z tmavého otvoru jasně cítil molekuly zbytků sraček a tak skočil do díry a dopadl na dno zásobníku. Hovna byla rozpadlá na prach, ale to mu nikterak nebránilo, aby nabíral drobnou hrstí prášek a sypal ho do krku. Hlad zmizel a vnitřek nádoby byl zcela čistý. Zvedl hlavu a nad sebou uviděl ve výšce otvor. Začal vyskakovat vzhůru, ale nedosáhl. Vydal kňouravý zvuk. Do tmy najednou zasvítilo světlo a dno nádoby se osvětlilo. Znovu zvedl hlavu a nad otvorem spatřil sklánějícího se Mozečka. Zakňoural a hlava zmizela, aby se po chvíli znovu objevila a do hajzlu se spustil provaz. Okamžitě pochopil a začal po záchranném laně šplhat nahoru za světlem. Jakmile se dostal ven, skočil Mozečkovi kolem krku, omotal se ocasem, řádně olízl zachránce po obličeji a slastně začal příst.

„Možký, možký,“ řekl Mozeček a hladil svého nového přítele po hlavě, který vrněl spokojeností. Hlad se však začal ozývat. Přesunul se k prosklené stěně a všiml si, že se cosi změnilo. Za sklem stál Jack, na zádech nádrž paliva pro plamenomet, v jedné ruce stříkačku a v druhé nějaký přístroj. Výstražná světla neblikala a mlhy nebylo. Jack stiskl tlačítko mikrofonu.
„Debile, biologický poplach skončil, senzory hlásí, že nebezpečí pominulo. Můžu tě pustit, ale jenom mi řekni, co to kurva máš kolem krku za svini.“
„Možký, možký,“ odpověděl Mozeček a pohladil hlavu tvorovu.
„Rozumíš mi vůbec, ty jeden mrtvej debile?“
„Možký, možký,“ radostně zahýkal Mozeček.
„Asi mi rozumíš, debile. Vezmeš si to na vodítko a nepustíš ze svejch mrtvejch vočí. Je ti to jasný?“
Jack položil přístroj a do ruky vzal vodítko s dlouhým řetězem, které zvedl do vzduchu a ukázal Mozečkovi skrz sklo. Ten zakýval hlavou, zahýkal a radostně poskočil. Jack mu rukou naznačil, že má jít do přechodový komory. Mozeček pochopil, odmotal tvorečkův ocas ze svého krku a vzal ho do náruče.

Opět prošel desinfekčním procesem v komoře a pak se mu otevřel po dlouhé době svět základny. Naproti němu stál Jack se zapáleným hořákem plamenometu v jedné ruce a druhou hodil směrem k Mozečkovi obojek a vodítko. Rukou mu naznačil, že to má sebrat. Mozeček se tedy sehnul, zvedl předměty z podlahy a nasadil obojek zvířátku kolem krku. Přidělal vodítko a položil tvora na podlahu. Rozhodl se nedělat potíže, protože se potřeboval konečně najíst.
„Možký, možký,“ řekl a ukázal směrem ke dveřím. Jack pochopil, že Mozeček má hlad, zhasl hořák plamenometu a ustoupil. Mozeček prošel kolem a vedle něj na zadních nohách cupital, uvázaný k vodítku, opravdu podivný tvor bez zubů s velkým jazykem a ocasem, kterým se občas podpíral.
„Teda, co tohle je kurva za potvoru, budu muset bejt ve střehu, než se vrátí Plecháč. A kde to kurva vzal?“ mumlal si pro sebe Jack.

Mozeček šel chodbou rovnou do kuchyně. Vzpomínal, jak mu přítel vysvětlil, že vedle stroje, jenž vyrábí potravu, je skříň, která je uvnitř studená a v horní polici jsou zásoby jídla. Vedle něj poskakovalo zvířátko, které občas zvedlo hlavu a podívalo se vzhůru.
V kuchyni otevřel ledničku a z horního fochu vyndal krabici s oblíbeným mozkovým želé. Uvázal vodítko na kliku a dal se do jídla. Pociťoval opravdu velký hlad a měl co dohánět. Sedl si ke stolu a spořádal tři krabice, než usoudil, že je opravdu nasycen. Cítil energii, která se mu rozproudila mrtvým tělem. Podíval se na svého nového mrtvého přítele, ten zareagoval na jeho pohled a vydal několik kňouravých zvuků. Zvedl se tedy od stolu, odvázal vodítko a vyšel na chodbu. Chtěl si jít hrát se zvířátkem, ale to nepřestávalo kňučet a tahalo za vodítko směrem k ubikacím.
„Možký, možký,“ řekl Mozeček, kterému docvaklo, že potvora má taky hlad a táhne ho k záchodům. Uvázal vodítko k jedné z trubek u stěny a odběhl. Zvíře začalo výt.

Netrvalo dlouho a Mozeček proběhl chodbou s miskou míříc k záchodům. Vstoupil do jedné ze sracích místnůstek, otevřel zásobník a do misky nabral zbytky hoven, které ještě nestihl záchodový brouk zpracovat. Pyšně se vracel s úlovkem k místu, kde nechal uvázané mládě. Položil misku na zem a mrtvé zvíře se na ni okamžitě vrhlo. Rychle spořádalo smrdutý obsah, nenechalo ani kapku a vylízalo všechno do sucha. Podívalo se na Mozečka a spokojeně říhlo.
„Možký, možký,“ zatleskal Mozeček a odvázal vodítko od trubky. Vyrazili na procházku po základně.

Jack seděl v pozorovatelně na baru a upíjel z láhve. Neměl co na práci a tak chlastal. Bylo to tak odjakživa, co si pomatoval. Problém byl, že chlastal furt, hlavně když byl ženatej a měl dvě roztomilý dcerky. Černovlasé holčičky s velkými zelenými kukadly. Uměl bejt zodpovědnej, ale jenom sám za sebe. Pracoval v podmořským dole, půlroční směny tvrdý práce, během kterých nechlastal. Pak přijel na pevninu a chlastal. Jednoho dne zjistil, že už je pár měsíců ženatý a svět je fakt úžasný. Šlo to takhle dalších pár let za sebou, když si uvědomil, že má dvě roztomilý holčičky a báječnou ženu. Dařilo se jim dobře do té doby, než v zaměstnání zjistili, že chlastá i v práci. Malá nehodička zrovna v době, kdy vytuhnul na záchodě po placatce osmdesátiprocentního konzumního lihu. Zařvalo asi dvě sta šedesát horníků. To byl jeho konec. Odseděl si pět let za porušení smlouvy a jeho největší štěstí bylo, že se neštěstí stalo v mezinárodních vodách, kde všichni pracovníci podepisují poučení, že byli seznámeni s rizikem úmrtí. Hlubinná těžba byla náročná činnost.

Chlastat nepřestal ani v kriminále, chlastal i po propuštění. Chlastal i když řídil a jednoho takového krásného dne, kdy vezl svoji krásnou rodinku z výletu, nezvládl zatáčku, převrátili se několikrát ze srázu a zůstali viset připásáni bezpečnostními pásy vzhůru nohama. Podařilo se mu dostat ven, ale jak byl otřesen, nenapadlo ho nic chytřejšího, než vytáhnout placatku, zhluboka se napít a oddychnout si, že všechno dobře dopadlo. Jenže nedopadlo, probral se a uslyšel křik své rodiny a spatřil kouř valící se z motoru. Vytáhl nůž a rozeběhl se zpět k autu, jenže už bylo pozdě, ozvala se exploze a ohnivá koule obalila celý vůz. Žár mu spálil vousy, obočí a ožehl kus hlavy. Pak už měl jen záblesky vzpomínek. Záchranka, nemocnice, pohřeb, láhve, desítky láhví s chlastem. Pamatoval si, jak se rozhodl odjet upít k smrti na Havaj. Smrt stále nepřicházela a jednoho dne potkal Kapitána Blázna, který mu vrátil smysl života až do okamžiku, než zemře. Smrtelně nebezpečný zaměstnání pašeráka drog.

1 2 3 4 5 6 7