včerejší pátek byl zajmavej. Ráno cestou do práce sem na radhošťský vystupoval a zrovna když sem vystupoval, tak se chystal nastoupit bezdomáč poblitej od hlavy až k patě. očividně někde usnul, ublinkl si a přišlo mu zbytečný se nějak uklízet. Pravda, jak sem tak pozoroval osazenstvo tramvaje, které se rozestoupilo jak moře před mojžíšem, zalitoval sem je, neb nevypadalo tak, že by dokázalo onoho poblijóna vyobcovat z přepravního prostoru.
v práci sem pak pracoval a večer si šel odpočinout na pár pivek k vystřelenýmu vočku. Tam proběhla rozličná debata nad moderními postuláty politicko-společenský problematiky, a věřte tomu, že v tu chvíli bysme byli schopní zachránit, spasit a ovládnout celej svět. Ty možnosti tu sou, ale je tu takovej element vrtění černým psem, kdy občas nedokážete dobře odhadnout realitu a musí trvat dva dny, než vám dojde, že když pes sere a blije celou tu dobu krev, tak asi není něco úplně v pořádku.