teď apokalypsa

Vysráno dne: 2017-12-14

** update 22:41 V podstatě sem dneska posloužil akorát jako děvka na telefonu a večer proflákal u počítače. chtěl sem chvíli psát, ale nějak to nešlo a v pravdě jediný vhodný závěrečný večerní zápisek je akorát jeden na téma "týden v tichém domě".
Si to tak kolem půl sedmý seru v poklidu na hajzlu, když tu najednou zvonek na dveře. Já zařvu "kurva momént", hodím na sebe odrbaný domácí hadry, abych zakryl holou prdel, uklidnim psa a otevřu dveře. tam stojí majitelé sousedního bytu na prodej s pravděpodobně mejma novejma sousedama a jestli náhodou nevím PIN k vstupním dveřím. Hned si samozřejmě všimnou, že sem tak nějak nalehko, tak sem jim řek, že sem zrovna seděl na záchodě, k tomu sem dodal PIN a rychle se rozloučil, protože sem byl ještě furt rozesranej. No, nějakej mladej párek, celkem solidně oblíknutej, dlouhoná bloncka, týpka sem nějak blíž nezkoumal. První co mě napadlo, že budou nějaký zaměstnanci korporátu, ale nepromluvili a furt nevim jestli nejsou třeba rusáci. Ale čert ví, se uvidí průběh. Mladej pár, startovací byt (za čtyři a půl mega minimálně) a za pár měsíců se uvidí, jestli si poříděj psa nebo dítě nebo oboje. Klasický schéma, buď a nebo. Už jen z toho důvodu, kdy mi nedávno došlo, že už sem dlouho neviděl dredatýho anglána z prvního patra a jak sem minulej tejden s kolegou místopředsedou nahlížel do tý amundsenky, tak z něj vypadl barákovej drb. Mařka ho vyhodila a rozvádí se. Frajer bydlí někde nedaleko, aby měl blízko k dětem. To jen tak k tomu nudnýmu maloměšťáckýmu životu v malém pražském činžovním domě.

======

** update 13:03 Solidní apokalyptickej stav. Sem rád, že většina společenských povinností už proběhla, protože chlastání strašně vysiluje a svým způsobem je úplně zbytečný, vzhledem k těm dementním stavům ráno. Teď mě konečně čeká návrat do starých dobrých maloměšťáckých kolejí.